typ projektu: soutěž

stav/stupeň projektu: realizováno

rok: 2010

Koncept sochy vznikal spolu s konceptem jejího osazení v terénu, návrhem pěších stezek.
Krakovec byl místem posledního zastavení Mistra Jana Husa před Kostnickým koncilem. Během měsíců, které zde prožil, si již dosah toho, co svým dílem vyvolal, uvědomovat musel. Lze se domnívat, že dobu zde strávenou věnoval introspekci. Jako člověk, dostižený vlastním osudem, který asi ani nevěděl, jak vyvolal a tušil pouze, že ho již přesahuje, musel pociťovat základní emoce – nejistotu, obavy, strach…nakonec se zachoval statečně.

Předepsané místo zprvu působí překvapivě, po širší úvaze se však ukazuje jako nosné – je intimní, nabízí krásný výhled a hlavně je pravděpodobné, že i Mistr Jan si koncem léta, kdy zde trávil čas, povšiml jeho půvabu, má tedy i historické opodstatnění. Socha jako prvek ve veřejném prostoru musí nést sdělení v souladu s prostředím – za jeho života slunce vycházelo na stejném místě, ranní pohled do údolí poskytoval uklidňující prožitek souladu se všehomírem a zval ke klidnému posezení či rozjímání stejně, jako dnes. Na takové místo nepatří razantní gesta.

Stojící figura předepsané velikosti by hlavou přesahovala horizont plošiny a vypadala proto spíše směšně. Volba sedící figury je dána nejen ideovými důvody, ale i kontextem místa. Dovoluje zachovat lehce nadživotní měřítko (pro stojící postavu je předepsaná výška nedostačující) i lépe zapadá do okolního prostředí.

Socha je provedena ze žehrovického pískovce (použit i na stavbě hradu). Povrch pěšiny je mlatový, opěrné zídky vyskládané z kamene, stejného jako hlavní zdivo hradu. Schody jsou v kombinaci kamenicky opracovaných desek stupnic a štípaných bloků stupňů.