typ projektu: občanské stavby

stav/stupeň projektu: architektonická soutěž

rok: 2010

Navržená stavba je plně integrována do celku areálu, plynule navazuje na okolní terén, není totiž důležitá sama o sobě, ale spíše jako kulisa jedné části příběhu, který zde příchozí prožívá. Použité architektonické prostředky jí proto neoddělují, ale propojují. Emoce účastníků obřadu jsou zaměřeny nejen na chvíli samotnou, ale i na před a potom: to je reflektováno nejen v uvedeném urbanistickém propojení, ale i ve druhé, dojmové rovině návrhu. Přístupová komunikace i krytý vstupní předprostor smuteční síně jsou výrazně artikulovány, aby vytvořily důstojné prostředí pro setkání pozůstalých, dávají příležitost k pozdravu, prožití chvil shledání…

Areál je navržen ve dvou rovinách – půdorysné členění a návaznosti vycházejí z logiky provozu, výškové uspořádání pak rezonuje spíše s  duchovním rozměrem jednotlivých prostor. Nástup do areálu vede mírně dolů, částečné zapuštění obřadní síně pod zem uvozuje sepětí se zemí. Její prostor se pak nad prostorem pódia s katafalkem otevírá a vpouští dovnitř intenzivní světlo – naději. Výstup ze síně po skončení vlastního obřadu pak směřuje mírně vzhůru – opět ke světlu, naději. Všechny prostory jsou propojeny klidnou horizontálou. Bílá opěrná stěna, přecházející v římsu, je svazuje dohromady a evokuje trvání, pokračování. Sál samotný je navržen v půdorysném tvaru kruhové výseče, zaměřené na pódium s katafalkem. Kromě provozních výhod k tomuto tvaru vedly důvody symbolické. Oblouková zeď, vnímaná už v okamžiku příchodu, sál propojuje s patiem. Patio ve stylu japonské zahrady se přes přetaženou střechu vlastní síně a navazující pergolu postupně otevírá do volného prostoru, ke světlu… díky částečnému zapuštění pod zem ale celý prostor zůstává soukromý, patio obřadní síň pouze zvětšuje, narušuje pocit její izolace… dovoluje také v ojedinělých situacích účast většího počtu smutečních hostí, než je kapacita samotného sálu… Obřadní síň je měkce nasvětlena jak okny do patia, tak průběžným světlíkem, který nechává světlo stékat podél obloukové stěny. Oblouk světla se opakuje v přesazení střechy před prostorem pódia s katafalkem. Přirozené světlo tedy akcentuje centrum obřadu. Tím je pódium s katafalkem, obkroužené transparentním rastrem vertikál ze světlého dřeva. Kruh propouští intenzivní světlo shora. Přirozené světlo ze všech čtyř zdrojů je plně regulovatelné žaluziemi a dovoluje tak přizpůsobovat světelné podmínky (ještě s použitím umělého osvětlení) konkrétním požadavkům obřadu. Změny nasvětlení jsou přitom plynule regulovatelné i v průběhu aktu rozloučení. Cílem návrhu ale bylo, aby už základní uspořádání areálu a smuteční síně včetně jejího osvětlení vyjadřovalo základní symbolickou sekvenci: mírný sestup k rozloučení (sepětí se zemí, vážnost okamžiku, horizontální pohyb fyzicky ulehčený tím, že směřuje mírně dolů) ® vlastní rozloučení, kde vertikální kužel světla, objímající katafalk, dává v kontrastu se zemí procítit druhý, duchovní rozměr obřadu – světlo a nekonečnou výšku (Kruh se může se uzavírat jak směrem do zázemí (rakev opouští smuteční síň), tak směrem do síně (pódium se uzavírá, obřad končí). Pořadí tohoto uzavírání lze časovat podle potřeb obřadu stejně jako okamžik, kdy katafalk ozáří světlo shora) ® Opuštění smuteční síně pozůstalými také směrem ke světlu, do patia. Světlo z patia a kontakt s upraveným a uklidňujícím exteriérem je přitom vnímán po celou dobu obřadu, propojení obloukovou stěnou činí z patia součást smuteční síně.